Exkurze devátých tříd do Osvětimi a Březinky

V pondělí 22. září 2025 se vybraní žáci devátých tříd naší základní školy zúčastnili dějepisné exkurze do Polska. Cílem byly památníky Osvětim I (Auschwitz) a Březinka (Auschwitz II – Birkenau), spojené s tragickými událostmi 20. století. Do Polska jsme cestovali autobusem a přivítalo nás neobvykle teplé a slunečné zářijové počasí, které působilo v kontrastu s atmosférou samotných míst.

Prohlídku jsme začali v Osvětimi I. Původně šlo o areál polských vojenských kasáren, který nacisté v roce 1940 přeměnili v koncentrační tábor. Dnes se v cihlových budovách nacházejí expozice, kde jsou vystaveny osobní předměty deportovaných vězňů, například kufry, boty či brýle. Výklad česky mluvících průvodkyň byl velmi poutavý – nesoustředil se pouze na čísla a fakta, ale také na příběhy konkrétních lidí, což celé místo přiblížilo mnohem osobněji.

Odpoledne jsme pokračovali do Březinky. Tento vyhlazovací tábor byl založen o dva roky později a mohl pojmout až 100 000 vězňů najednou. Rozkládá se na ploše větší než 170 fotbalových hřišť a byly zde vybudovány plynové komory i krematoria. Viděli jsme slavnou vstupní bránu s kolejemi, kudy přijížděly vlakové transporty, a prošli se mezi zbytky dřevěných baráků, v nichž lidé přežívali v nelidských podmínkách.

Exkurze byla pro všechny účastníky silným zážitkem a vedla k zamyšlení nad tím, jak důležité je tuto historii připomínat a mluvit o ní i s mladšími generacemi. Z návštěvy Osvětimi a Březinky jsme si odnesli nejen nové poznatky do dějepisu, ale i hlubší pochopení toho, kam až může vést nenávist a netolerance. Byla to zkušenost, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat.

Sami žáci po exkurzi napsali:

Mám pocit, že každý by sem měl jet aspoň jednou, ať si uvědomí, že máme být spokojení se svým životem…

Je důležité, aby se to neopakovalo…

Pod pojmem Osvětim si představím kruté zacházení, špínu úplně všude a mizivou šanci na přežití…

Měla jsem husí kůži z toho, že stojím na místě, kde zemřelo milion lidí. Byla to hrůza…

V Březince jsem vnímal podivné ticho…

Je mi strašně líto, že tímhle musel někdo projít. Je to strašně smutné místo…

Mgr. Ludmila Spáčilová